Všude a nikde - arte, myšlenky, cestování,...

"Co tě napadne, když zvedneš hlavu a podíváš se na oblohu? Čeho si všimneš jako prvního?" Tuhle otázku si položím vždycky, když zvednu oči. Obloha nad námi, ač se to nezdá, je neuvěřitelně zajímavý a inspirující prostor. Mě osobně to alespoň tak připadá. Samozřejmě, že ne vždy je pohled nahoru přívětivý. Když je na podzim zataženo a je to jednolitá šedá plocha, tak na tom není nic moc inspirujícího, ale já věřím, že v každé situaci, v každém pohledu nahoru lze najít něco ojedinělého. Proto jsem zaměřila objektiv svého foťáku nad naše hlavy. Chci ukázat, jakou zajímavou podívanou nám obloha nabízí. A proto pohleď                                                                                                           ⤷  Nad hlavou - rajče.net by marikasmerk

Rychlý timelapse z nádraží. Jednou věcí co mě na dnešní době občas mrzí je, že si sebe navzájem na veřejnosti nevšímáme. Ale chápu, že to je problém dnešního světa, který já sama změnit nemůžu.

Jednou jsem ležela v parku a nenapadlo mě nic lepšího, než nafotit časosběr. Je to pouze taková sranda.

Video, které se nachází pod tímto příspěvkem, je taková menší pozvánka pro mé kamarády na schůzku, kterou jsem organizovala. Uznávám, že pro mou uměleckou tvorbu je to celkem mimo kontext, ale bylo zajímavé si zkusit zase něco nového. Například jak natočit, to co kreslíte, aniž byste tam byli vidět, když nemáte stativ? Nebo jak se vejít do záběru, když potřebuju, abych viděla, na to co kreslím a zároveň kontrolovala techniku? Prostě to bylo zajímavé. A musím uznat, že i zábavné. (Jen tak na okraj, samotné natáčení mi z toho celého videa zabralo nejméně času a stálo nejméně námahy.)

V poslední době nemám moc potřebu tvořit. Není to tím, že by mě to nebavilo, ale spíše, kvůli tomu, že jsem se více pustila do jiné aktivity, která mě naplňuje stejně jako něco tvořit (malovat, kreslit atd.). Je to fotografování. Vím, že dříve jsem tvořila něco mnohem častěji a také to podle toho zveřejňovala a teďko v poslední době nic. Já si už nějakou dobu přála foťák. Ne žádný kompakt, u kterého se bojíte že vám vyletí z ruky, ale pořádné těleso. To se mi poštěstilo k letošním Vánocům. Není to sice špičková zrcadlovka, o které jsem snila, ale jsem s ním naprosto spokojená a za nic bych ho nevyměnila. Je prostě akorát a tak ho můžu nosit všude sebou a fotit. Fotit vše co potkám. Což zase na druhou stranu taky není úplně ideální, protože komu by se pak chtěla promazávat ten milion a dva fotek, které nejsou úplně špičkové, ale mají přece jen něco do sebe a nechcete je jen tak vyhodit. Ta samotná práce s fotkami, které se mi podaří ulovit, taky zabere nějaký ten čas a já proto nemám

Možná je to pošetilé to zveřejňovat, ale do tohoto videa som vložila celkem dost energie. Proto doufám, že je to alespoň troške poznat. Samozřejmě se toho mám ještě dost co učit, ale na začátek bych řekla, že to není špatné.

"aka. Foukr" Na této kresbě jsem pracovala v době, kdy se udály smutné věci. Ne mě, ale staly se. Proto som je vtiskla do kresby.