Postřehy z Ukrajiny

Na začátku srpna jsem spolu s kamarádky vyrazila na cestu po Ukrajině. Deset dní jsme měli v plánu prozkoumávat ukrajinská města (Lvov, Kyjev a Užhorod) a pak spolu s dalšími kamarády, kteří se k nám připojili v Užhorodě, vyjít do divočiny směr Ужанський національний природний парк (Uzhanskyi National Nature Park, na Slovensku NP Poloniny).



Naše cesta začala v Pardubicích z hlavního nádraží (pro mě teda už v Polné na "autobusáku", ale pro zjednodušení vyprávění). Tam jsem asi 10 minut před odjezdem zjistila, že jsem si nechala doma pas a jelikož Ukrajina není členem Evropské unie, nelze tam vycestovat pouze na občanku.
"Zjistěte si co nejvíce informací o zemi, kam jedete - především to, jestli potřebujete pas/víza a jakou měnou se tam platí."
Následovala cesta do Puchova, kde jsme si vyřídili průkazy pro bezplatné cestování na Slovensku pro studenty (http://www.slovakrail.sk/sk/bezplatna-preprava/studenti-bp.html) a pak vesele frčeli vlakem přes celé Slovensko do Michalovců, kde jsme přespávali první noc u bratrů Seleziánů dona Boska (http://www.sdbmi.sk/).

Druhý den jsme vyrazili na nedaleký Viniansky hrad a vykoupali jsme se ve Vinianském jazere. Ve tři hodiny jsme pak odjížděli autobusem z Michalovců směr Užhorod.
Vinianský hrad
Vinianský hrad
(vzadu na pozadí v. n. Zemplínská Šírava)


Nočním přejezdem z Užhorodu jsme se dostali do Lvova, naší první zastávky. Jeli jsme 3. třídou, což by se mohlo zdát jako naprostý nekomfort, ale opak je pravdou. Na začátek cesty to byla ta nejlepší možnost.

3. třída ukrajinských drah

Ve Lvově jsme měli zabookované ubytování v hostelu Leosprehe (booking.com/leosprehe). A můžu jenom doporučit. Nachází se 5 minut od centra, ve stejné ulice je hromada kaváren (i 24/7, ale k tomu se ještě dostanu), barů a jiných podniků, prostě ideální.



 










Sice 16 lůžkový pokoj, ale absolutní komfort.

Celkem jsme ve tam strávili 2 noci, potažmo 3 dny, které byly plné prozkoumávání města, toulání se Lvovskými ulicemi, nepočítaně hrnků kávy (i když v Kyjevě jich bylo daleko víc). Upřímně mě po těch 3 dnech mrzelo, že odjíždíme, jelikož Lvov byl první město, které jsem takto "cestovatelsky" sama (teda s kamarády, ale nesla jsem za sebe zodpovědnost sama) navštívila a proto mi tak nějak přirostl k srdci.
Během mého pobytu ve Lvově jsem si všímala některých jinakostí oproti Čechám, tož tu mám pár postřehů z Lvova, které jsem rozhodně nečekala:
 
"Na každém rohu najdete podniky 24/7. A to všeho druhu.
(Kavárny, bary a hospody mě nepřekvapily, ale lékárny...)"

"Po městě jezdí pouze žluté přeplněné MHD (troleje, autobusy, tramvaje, minibusy, …)"
"Ledvinky nosí lidé jakéhokoliv věku."

"Na ulici bez domova jsou častěji ženy." 
Lvov - ekologie (Lviv - Ecology)
Kyjev
Lvov


                  Lvov/Lviv                                                        Kyjev/Kyiv                                                 Kyjev/Kyiv
Kyjev/Kyiv
Kyjev/Kyiv

Kyjev/Kyiv

Kyjev - pod nedostavěným mostem
(Kyiv - Under the Unfished Bridge)

Kyjev - u řeky Dněpr
(Kyiv - By the Dnieper River)

  
"Všude po městě najdete street art a graffiti"




(Pro lepší zobrazení fotografii rozklikni.)

"Podél chodníků se rozprostírají improvizované tržnice."

 "Ve městě jsou povětšinou kamenné chodníky a silnice s dírami, jen minimum z nich je v dobrém stavu, nebo už    vyasfaltovaná."
"Nikde nenajdete velké supermarkety, pouze malé pultové obchůdky v přízemí domů."
"Společenský život zde začíná až okolo 21 hodiny. Potkáte zde malé děti hrající si na dětských hřištích, puberťáky na skateboardech nebo ženy cvičící v parku. A to klidně i v jedenáct hodin večer." 
→ To bude více vidět ve videu.
"Pokud byste šli nakupovat do místního secondhandu, tak u kousků nenajdete cenovky, ale u pokladny vám všechny vybrané kousky prodavačka zváží a vy podle toho zaplatíte."

vyhlídka Castle Hill - nejvyšší místo ve Lvově

Průchod na vnitřní dvorek, kde se nacházel etnoobchůdek, kde jsem sehnala aroma kopru.
 (Jinak kopr se prý dává snad do každého jídla na Ukrajině)
O 3 dny později jsme sedli na vlak (tehdy se k nám přidal ještě jeden kamarád - takže nás bylo 5, což je dost nevýhodný počet při hledání ubytování) a nočním spojem jsme se přesunuli do Kyjeva. V tomto případě jsme už cestovali 2. třídou, která se ukázala jako o kapánek více komfortní, jelikož v nových vagonech je k dispozici i zásuvka na dobytí elektroniky. Ale pozor ne každý vagon je takto vybaven a při rezervaci míst nelze zjistit jestli tím disponuje právě vaše místo (nebo alespoň my jsme to při rezervaci nezjistili).
V Kyjevě také poprvé nastala menší patálie s ubytováním. Hostel, který jsme si ve Lvově před odjezdem zabookovali, neodpovídal svou skutečností svému profilu na Airbnb. Nebudu tu rozebírat, co všechno bylo jinak, ale výsledek byl takový, že jsme namísto ubytovávání, na telefonech jednak rušili naši rezervaci, komunikovali s PR oddělením Airbnb ohledně vrácení peněz a zároveň s tím hledali ubytování nové. Ale i přes všechny nepříjemnosti jsme nakonec měli večer kde spát.
"Před bookovaním ubytování si vyhledejte recenze z vícero zdrojů a nebookujte nic, co má fotky o(toho jak to tam vypadá) screenované z telefonu."
Celkově jsme v Kyjevě strávili 6 dnů a za tuto dobu se stala hromada věcí, které stojí za zmínku. První večer po ubytování v novém hostelu (který byl vlastně spíše bytem staré paní, která do všech obyvatelných místností umístila co nejvíce paland, ubytovávala tam lidi a sama spala na rozkládacím kanapi v kuchyni) jsme vyrazili ke kostelu XY a tam jsme poslouchali kytaristu při buskingu  
"busking - označení pro jakékoli umělecké vystupování (umělec ozn. busker) – ať už hudební, divadelní či třeba artistické – na veřejných prostranstvích spojené s odměnou od veřejnosti.     (zdroj: Wikipedie - Pouliční umění")
Ten samý večer se také Vojtovi povedlo ztratit pas a tím nám zařídil program na následující den.
"Na českém velvyslanectví pracují především Ukrajinci."
"Náhrada za ztracený pas se nevyřuzuje na velvyslanectví, ale na konzulátu."
český konzulát

české pasy a mezi nimi ten náhradní
autor: Vojta - instagram






Následující den, při čekání na Vojtu (až si zařídí nový cestovní doklad) v kavárně mé kamarádynapadlo, že když už jsme na té Ukrajině a v tom Kyjevě, tak proč si neudělat výlet do Černobylu, když je to blízko. Tam pak také o tři dny později doopravdy jeli (beze mě - já zůstala v Kyjevě a měla vlastní program).

Je děsivé, že to je pouze 150 km daleko. (zdroj)
Samotná elektrárna stávala u vesnice Pripjať, což je o 20 km více na sever.

Tyto fotky jsou od Aničky (Instagram: andu_la) a Vali (Instagram: sojova_omacka)


















V Kyjevě na vás čekají i místa, která byste v hlavním městě země, která je 7,5 krát větší než Česká republika nečekali. Třeba to, že uprostřed Kyjeva leží neobydleny ostrov omývaný řekou Dněpr, přes který vede nedostavěný obří most (nedostavěný stejně jako spousta dalších budov v Kyjevě).

Víte co je také výhoda? Znát někoho místního, kdo vám ukáže dobré lokální podniky a místa, která znají jenom domorodci. Takovou osobou pro nás byla Ksana, Valči spolubydlící a spolužačka, žijící v Kyjevě. Ta nás vzala na něco jako v Praze Náplavku, kde to večer žije. Na rovném prostranství tam přibližně 60 párů tančilo latinu, naproti zase skupinka buskerů hiphop na čtverci lina. Celou tuto scenérii završil St. Nicolas Wondermaker on The Water Church.

St. Nicolas Wondermaker on The Water Church (zdroj)
Tento den jsme také měli první zkušenost s kyjevským metrem. To funguje naprosto jinak než to, na které jsme zvyklí v Praze.

První jízda metrem
Brána při administrativní budově kyjevského metra
Kyjev je také plný různých galerií a muzeí. My jsme tam vyrazili další den. První naší zastávkou byl památník The Motherland Monument (Батьківщина-Мати), ve kterém se nachází Národní muzeum ukrajinských dějiny za 2. světové války (http://www.warmuseum.kiev.ua/index.html). Toto muzeum navštívil pouze náš kamarád Martin, jelikož se zajímá o vše týkající se vojenství.


The Motherland Monument

My jsme mezitím vyrazili do Mystetskyi Arsenal National Art and Culture Museum Complex (https://artarsenal.in.ua/) na výstavu týkající se tvorby ukrajinských umělců v 90. letech minulého století. Tuto galerii nám doporučila Ksana a musím říct, že to byla skvělá volba. Nejen co se výstavy týče, ale také místa. V areálu se také nachází amfiteátr uprostřed stromů, kde se uskutečňují různé koncerty nebo promítání filmů. Úplně nejlepší je asi to, že zde nemusíte sedět na normálních lavicích, ale jsou zde také pohodlné sedací vaky. A abych nezapomněla i vstupné je velice příjemné, pro studenta je to jenom 40 hřiven (přibližně 32 korun) a to si myslím, že je dost lidské.


Ten večer jsme také objevili kavárnu s tou nejlepší hudbou v celém Kyjevě.
A jak se nám to podařilo? Náš kamarád Martin nepije kávu a při cestě z Mystetskyi Arsenal National Art and Culture Museum Complex jsme mu teda dali možnost vybrat podniky, kde si on vybere, ale bude tam dobrá káva. Po dlouhém hledání jsme ve čtvrti Podil narazili malou kavárnu, vedle které se nacházela podnik zase pro Martina (obě dvě tato místa měla venkovní posezení, tudíž bychom mohli sedět společně). V naší kavárně bylo ale tak útulně, že jsme Martina zanechali napospas svému osudu a zůstali vevnitř. Také tu byl velice příjemný barista Ihor (který jako jeden z mála lidí na Ukrajině mluvil anglicky).


"Na kyjevském hlavním nádraží na informacích neumí ani slovo anglicky."


Další den nastal jejich výlet do Kyjeva a solotravel den pro mě. Dopoledne jsem strávila v kavárně ve stejné ulici, jako se nacházel náš "hostel"a také jsem navštívila muzeum Alexandra Puškina (http://www.kyivhistorymuseum.org/uk/filiyi-muzeyu/muzey-o-pushkina).


Interiér v Muzeum Alexandra Puškina, od kterého jsem četla např. Evžena Oněgina.

Několik postřehů jsem nasbírala i u kyjevských kostelů. Do dvou z nich jsem se i byla podívat, dokonce na samotný obřad, což byl zážitek založený na mysticitě zpěvů, které jsou nejvýraznějším prvkem mší pravoslavné církve.


"Do pravoslavného kostela ženy vstupují se zakrytými vlasy šátkem."
"Proto aby se i rodiče s malými dětmi, které často brečí, mohli účastnit mše, jsou ven do prostoru, kde jsou lavičky, umístěné reproduktory, ze kterých se pouští přenos mše."

Celkově tento den byl plný příjemných překvapení. Jako například pouliční vintage/secondhand shop. Tuto akci uspořádala kavárna, před kterou se to odehrávalo a já tam ulovila několik zajímavých kousků nejen pro sebe.


Vintage - secondhand prodej na před kavárnou

Ukrajina se sice orientuje spíše na východ k Rusku, ale i zde narazíte na čistě západní odkazy.




 Závěr našeho pobytu jsme zakončili u Dněpru, ve čtvrti, která zaujme především panelovými domy různých tvarů.






Téhož dne jsme odjížděli vlakem do Lvova a hádejte co ➝v kupé jsme samozřejmě neměli ani jednu funkční zásuvku (na což všichni jsme dost spoléhali).




V Užhhorodě jsme počkali na druhou půlku, která přijela z Čech. A pak jsme společně druhý den vyrazili pryč z civilizace.
Jedna ze 3 funkčních "zdířek" na celém užhorodském nádraží.

park v Užhhorodě - místo naší 1. noci v "přírodě"


Po probuzení v parku jsme už konečně vyrazili pryč z města do zakarpatské přírody. Naše cesta vedla přes velice zajímavá místa jako například romskou osadu na okraji Užhhorodu, kterou jsme museli projít abych se dostali ven z města. Nejvíce nebezpeční nebyli lidé, jak by se mohlo zdát, ale psi, kteří po osadě volně pobíhali a nevypadali vůbec přívětivě. Tenhle názor zastávali i kluci a to už je co říct.

Přístřešek proti dešti na 2. noc mimo civilizaci
A pak už následoval pouze návrat. Nejdříve do Užhhorodu, kam bychom se málem nedostali včas nebýt místní žluté MHD a pak (já, Anička a Martin) přes celé Slovensko do Čech - do Pardubic.
Při té zpáteční cestě se stalo také několik momentů, na které dlouho nezapomenu. Asi největší byl ten, když nám na hranicích při pasové kontrole (tu naprosto chápu) řekli, ať si vypakujeme celý batoh. Já si v tu chvíli uvědomila, jak moc jsme všichni špinaví a "smradlavý".

po dvou týdnech konečně EU

Poslední etapa naší zpáteční cesty byla z Košic do Pardubic nočním vlakem a jediné co vám k tomu můžu říci je, že spaní na nepolohovatelných sedadlech není top komfort.

A stejně jako ve Lvově i Kyjev mi ukázal pár odlišností oproti městům v České republice.
"Semafory mají odpočet."
→ To není něco tak neobvyklého, ale překvapilo mě to.)
"Kavárny s bezkofeinovou kávou jsou vyjímkou."
→ Za celý náš pobyt v této zemi jsem narazila pouze na jedinou kavárnu, kde mi připravili kávu bez kofeinu. Konkrétně to bylo ve Lvově v kavárně Park. Art of Rest - http://akurat.com.ua/Park_Art_of_Rest-en).
"Pokud jdete po chodníku a někdo jiný (tj. ukrajinec/ukrajinka jakéhokoliv věku) jde za mnou a chtěl/a by mě předejít, tak se neozve, abych ho/jí postila, ale počká až si jí všimnu a udělám to sama od sebe."
→ Toto pro mě bylo dost nepříjemné, jelikož já nemám ráda, když za mnout někdo jde a já o něm nevím. Proto se od té doby vždy koukám i za sebe.
"V pracích, před různými budovami, ... najdete často (velice často) sochu či bustu nějakého ukrajinského myslitele, dobyvatele, ... prostě hlavouna."
"Odpad se tu třídí pouze příležitostně."
"Ale značně upozorňují na to, aby se odpad nepovaloval všude a vyhazoval se do odpadkových košů."
Orientace na Rusko byla zřejmá na každém kroku (především neznalost angličtiny) ale stejně jsme tu narazili na pár věcí, které na západ přece jen odkazují.


"Ukrajinci (což je na jednu stranu velice pochopitelné, i z historických důvodů) jsou velice hrdí na to, že živou v Ukrajině."























Na poslední postřeh mě přivedl Ihor (barista v kavárně s nějlepší hudbou) během našeho rozhovoru o češtině vs. ukrajinštině.
"Ukrajinci rozumí polštině přibližně tak jako mi slovenštině."by Ihor
Lhala bych, kdybych řekla, že tato cesta pro mě nebyla náročná. Byla a dost - vlastně celou dobu jsem byla mimo svoji komfortní zónu. Ale nelituju toho a jela bych znova.
                                                                                                                                                                   
Všechny fotografie (i ty, které tu nebyly) jsou k vidění na mém Rajčeti (Rajče.net - MarikaSmerk).
 Zanedlouho (do podzimních prázdnin doufejme) bude jistě i na YouTube i vlog z cesty tam i zpátky.

Většina fotografií byla mnou pořízena. Pouze dvě jsou dohledané, zdroj je vždy uvedený pod fotografií.