Proč ZASE KRESLÍM a ne jenom kreslím - Anglie

Vysvětlení proč JEN nekreslím, ale ZASE kreslím.

Nejprve trocha historie. V roce 2012 jsem kreslila, abych ze sebe dostala ten smutek, který mě tížil. Hodně stromů, kopců, zvířat, smutku, osamělých postav,… S nástupem na gympl (2013) jsem tužku a skicák na nějakou dobu odložila, protože na to nebyl čas. Na chviličku jsem se ke kreslení vrátila o dva roky později na střední, kde jsem se potřebovala zaměstnat, ale jenom na chvíli. Tehdy jsem začala více fotit a kreslení šlo stranou. Během střední (do května 2019) jsem sice do ruky tužku vzala, ale bylo to spíše pro zaplnění času. Neměla jsem potřebu se v tom zlepšovat a spíše jsem se věnovala fotografování.

Zlom nastal, když jsem jela na přijímačky na vysokou do Olomouce a kamarád, u kterého jsem přespávala, mě poprosil, jestli bych mu něco nenakreslila, jelikož si obrázky od lidí lepí na zeď. A já to slíbila. Čas plynul. Střední skončila, na vysokou jsem byla přijatá, a tak jsem odjela do Anglie jako aupair (pokud tě to zajímá víc → #zeživotaaupair). Dny plynuly, já zjistila, jak moc mám času, a tak jsem se rozhodla dodržet mnou daný slib a nakreslila první obrázek. A tím to vlastně začalo.

Nedlouho potom bylo 5. července a mě napadlo to oslavit tím, že den příchodu věrozvěstů oslavím tím, že je nakreslím.

Následoval muž v horách, který měl být původně úplně něčím jiným, ale to je krása umění. Nakonec také putoval ke kamarádovi do Čech. Byl to také poslední výtvor, než mi došly stránky ve skicáku a začal boj „sehnat sešit bez linek, který by nestál jako půlka mého pocket money a nevážil 3 kila“.

V horách

Při kreslení jsem zažívala občas i velice komické situace. Jednu sobotu jsme se dalšími aupairkami dohodly, že půjdeme společně večer do města. Před tím než jsme měly s holkami sraz jsem byla v centru a nechtělo se jet na otočku domů. Tak jsem začala kreslit. Co se ale nestalo. Z ničeho nic, ke mně přišel jen kluk s tím, jestli mu nedám svoje číslo a jestli s ním nechci chodit.

On West St.

Když jsem se byla podívat u horshamských skautů, jsem se poznala s panem Lorenzem, kterému patří barbershop nedaleko místa, kde jsem bydlela. K tomuto dni se váže jedna super storka, která vznikla úplnou náhodou. Původně jsem tam přišla s cílem popovídat si s paní Martinou, která tam také pracuje. Je to Slovenka a v té době mi docela chybělo popovídat si s někým česky/slovensky. Přišla jsem tedy do barbershopu, ale byl tam takový frmol, že na povídání nebyl čas. Seděla jsem tedy v gauči, pozorovala ruch na place a jen tak mimoděk si jsem začala kreslit. Nakonec jsem tak zůstala přes čtyři hodiny, a když jsem obrázek dokončila a věnovala na památku panu Lorenzovi (protože umění je od toho, aby dělalo radost, ne aby na něj sedal prach), tak mě napadlo, proč toho nevyužít. Už delší dobu se mi třepily konečky, které potřebovaly zastřihnout jako sůl. Poprosila jsem tedy pana Lorenza, jestli by mě nemohl ostříhat. A on souhlasil a udělal to úplně zadarmo.

Lorenzo´s Barbershop

Když jsem se jednou vracela z plavečáku, na hlavní třídě jsem potkala úžasného pouličního umělce Tima. Ten mě pozval k nim do Kingdom Faith, kde jsem poznala neskutečně super lidi. Přibližně měsíc po naše seznámení měl Tim narozeniny, a jelikož jsem ho jednou na service v KF nakreslila, tak jsem mu ten obrázek poslala k narozeninám. Ještě dlouhou dobu po jeho dokončení jsem na něj byla hrdá.

Tim

Stejný jako jsem dokončovala Timův dárek k narozeninám jsme s dětmi vyrazily na nedalekou zříceninu od našeho domu. Skončily jsme v půli cesty na dětském hřišti, kde je to vždy na dlouhou dobu. Nedlouho po nás dorazil pán s malým klučinou. A tak vzniklo toto.

The Playground

Ve volnočasovém klubu, kde jsem dobrovolničila, jsme každý týden měly nějakou speciální aktivitu. 35. den mého pobytu v Horshamu to byla 70s Disco a můj kolega dobrovolník Chris měl tak geniální kostým, který jsem si prostě chtěla zapamatovat. Výslednou kresbu jsem mu pak věnovala předčasně k narozeninám.

Chris, 70s

Přibližně před dvěma roky jsem kolegovi z práce slíbila, že ho nakreslím v historickém kostýmu, jelikož jsme prováděli na hradě. Až v Anglii jsem si našla čas a měla chuť kreslit, tak jsem se do toho dala. Načasování bylo přímo parádní, protože když jsem obrázek dokončila, tak měl narozeniny.

Zachariáš z Hradce

Díky mé úžasné hostitelské rodině, za mou mohla na týden přijet ségra. Jelikož ale tehdy ještě nebyla plnoletá, tak přijela autobusem (nehledě na ekologickou stopu, ale o tom jsem začala přemýšlet až později s odstupem času). Byly jsme dohodnuté, že na ní budu čekat v Londýně na nádraží Victoria Lane. Co se ale nestalo. Ten den se v centru odehrával nějaký cyklistický závod a část silnic byla uzavřena. Měla jsem tedy dvě a něco hodiny, které jsem využila ke kreslení, protože se mi nechtělo nikde trajdat a také jsem nevěděla, kdy přesně přijede. O tom, že jsem asi po hodině a půl zjistila, že vedle mě sedí Češka se Slovenkou se ani zmiňovat nebudu.

Vistoria Station Green Line

Během svého dobrovolnictví, kdy jsem na klubu připravovala kávu a prodávala limonádu (peníze ze zisku šly na provoz klubu) nastaly okamžiky, které jsem si chtěla zapamatovat. Jedním z nich  byla i situace, kdy za pultem naproti mě stál Clive a dobrovolník Andy. Clive, který házel ftípeček za ftípkem a všechny nás při talentové soutěži, jednom ze speciálních programů na klubu, rozsekal svým tancem v trikotu, a Andy neskutečně klidný a pohodový člověk, kterého jsem snad nikdy neviděla se neusmívat.

Out There

Obrázek, který vznikl omylem aka Ivčino pozadí. Když jsem na svém Instagramu (pro ty, koho by to zajímalo @marikasmerk) sdílela obrázek pro Tima, napsala mi moje úžasná kamarádka (tehdy aj spolužačka, spolusedící a intrsousedka ze střední) Ivča, jestli bych jí také nějaký nenakreslila k narozeninám. Co bych pro ni neudělala.

Jediné s čím jsem si nevěděla rady (a pořád vlastní nevím) bylo, co nakreslit na pozadí, aby to nerozptylovalo od hlavního objektu. Načrtla jsem si tedy nově její siluetu a na její přání se tam zkusila nakreslit padající listí. Byl to takový testovací obrázek, ale když už jsem si s ním dala takovou práci (protože kreslení je proces a když začínám, tak netuším, jak to nakonec dopadne a jak bude vypadat finální obrázek). Přece si nebudu ničit obrázek, se kterým jsem jinak spoko. A tak vlastně vzniklo Ivči pozadí.

Ivči pozadí

Pro tentorkát je toho hafo, přístě se můžete těšit na obrázky, které vznikly už zpátky v Čechách, protože moje kreslířská cesta ještě nezkončila. Zatím se mějte pěkně.