Všude a nikde - arte, myšlenky, cestování,...

Vysvětlení proč JEN nekreslím, ale ZASE kreslím. Nejprve trocha historie. V roce 2012 jsem kreslila, abych ze sebe dostala ten smutek, který mě tížil. Hodně stromů, kopců, zvířat, smutku, osamělých postav,… S nástupem na gympl (2013) jsem tužku a skicák na nějakou dobu odložila, protože na to nebyl čas. Na chviličku jsem se ke kreslení vrátila o dva roky později na střední, kde jsem se potřebovala zaměstnat, ale jenom na chvíli. Tehdy jsem začala více fotit a kreslení šlo stranou. Během střední (do května 2019) jsem sice do ruky tužku vzala, ale bylo to spíše pro zaplnění času. Neměla jsem potřebu se v tom zlepšovat a spíše jsem se věnovala fotografování. Zlom nastal, když jsem jela na přijímačky na vysokou do Olomouce a kamarád, u kterého jsem přespávala, mě poprosil, jestli bych mu něco nenakreslila, jelikož si obrázky od lidí lepí na zeď. A já to slíbila. Čas plynul. Střední skončila, na vysokou jsem byla přijatá, a tak jsem odjela do Anglie jako aupair (pokud t...

Cítím se zahlcena. Povinnostmi, učením, prací, společenskými konvencemi, konzumností a odpadem. Vlastně celkově dnešním světem. Tím jaké priority má nastavené dnešní společnost.  https://marikasmerk.rajce.idnes.cz/Expedice_Ukrajina/ Koukám z okna jedoucího vlaku. Vidím ty lesy a louky a říkám si, že bych se tak ráda vrátila zpátky k naším kořenům, kde jediným problémem bylo sehnat si potravu.  Lovit a nebýt uloven. https://marikasmerk.rajce.idnes.cz/Proklete_hory/ Netvrdím, že vše v dnešním světě je špatné. Jsem ráda za informovanost a možnosti, které nám nabízí dnešní technologie. Ale občas je toho člověk tak přesycen, že by byl rád za to to neznat. Ono celkově je dnes těch informací tolik, že je občas dosti náročné se v nich vyznat a zabývat se jen těmi pro život potřebnými. https://marikasmerk.rajce.idnes.cz/Pardubice_2018/ Tento text by chtělo zakončit nějak pozitivně. Přeju každému, aby našel svoji rovnováhu mezi životem v dnešním světě a tím,...

Nad touto otázkou jsem se, jelikož jsem žena, párkrát zamyslela a to především v situaci, kdy mým oponentem byl muž. Pokud ano, jak moc to ovlivňuje dnešní mladou generaci? Jakožto ženu mě pravidelně potkávají situace, kdy mi někdo řekne něco ve smyslu: „to nejde, vždyť jsi holka…“ nebo „A není to nebezpečné, když jsi holka?“   Všímám si toho především v situacích, když někomu povídám o svých cestách. Moje odpověď je však vždy stejná: „Proč by mělo?“ Další situace, kdy narážím na genderové předsudky, je když pomáhám něco stavět, například stany na zahradní slavnost. Minimálně jeden člověk pronese větu ve smyslu: „Nech to udělat chlapy…“ Ano, ženě některé činnosti, jako například stavba mostu, budou činit větší problémy, ale nevidím nejmenší důvod, proč by jí to mělo bránit takovéto aktivity dělat. Minulý rok, když jsem s kamarády trávila vánoční prázdniny v jurtě, jsme narazily na téma emancipace žen a jeden kamarád pronesl velice zajímavou větu. „...

(zdroj) Osobou, která dle mého názoru ovlivňuje v dnešní době mnoho lidí, je britská královna Alžběta II. Primárně ne z důvodu politického hlasu, ale spíše svým vystupování na veřejnosti, reprezentováním své země a představováním kladného vzoru pro lidi. Jedna z věcí, která mně na královně velice imponuje, je její vzdělání. V době Alžbětina mládí se dívky nedostávaly do společnosti svých vrstevnic tak často jako dnes, a proto byla otevřena dívčí škola v Buckinghamském paláci a fungovala na základe skautských principů, což mě jakožto skautku velice těší.  To, že se v necelých 19 letech připojila jakožto nižší důstojnice k ženskému pomocnému praporu, ve mně pouze umocňuje obdiv a respekt k této ženě.  (zdroj) V dnešní době obecně chybí soudržnost rodiny. Nejvýraznější výjimkou podle mě představuje britská královská rodina. Mohli jsme si toho všimnout například na veřejné oslavě královniných 92. narozenin. Královn...

"Co tě napadne, když zvedneš hlavu a podíváš se na oblohu? Čeho si všimneš jako prvního?" Tuhle otázku si položím vždycky, když zvednu oči. Obloha nad námi, ač se to nezdá, je neuvěřitelně zajímavý a inspirující prostor. Mě osobně to alespoň tak připadá. Samozřejmě, že ne vždy je pohled nahoru přívětivý. Když je na podzim zataženo a je to jednolitá šedá plocha, tak na tom není nic moc inspirujícího, ale já věřím, že v každé situaci, v každém pohledu nahoru lze najít něco ojedinělého. Proto jsem zaměřila objektiv svého foťáku nad naše hlavy. Chci ukázat, jakou zajímavou podívanou nám obloha nabízí. A proto pohleď                                                                                                       ...

V poslední době nemám moc potřebu tvořit. Není to tím, že by mě to nebavilo, ale spíše, kvůli tomu, že jsem se více pustila do jiné aktivity, která mě naplňuje stejně jako něco tvořit (malovat, kreslit atd.). Je to fotografování. Vím, že dříve jsem tvořila něco mnohem častěji a také to podle toho zveřejňovala a teďko v poslední době nic. Já si už nějakou dobu přála foťák. Ne žádný kompakt, u kterého se bojíte že vám vyletí z ruky, ale pořádné těleso. To se mi poštěstilo k letošním Vánocům. Není to sice špičková zrcadlovka, o které jsem snila, ale jsem s ním naprosto spokojená a za nic bych ho nevyměnila. Je prostě akorát a tak ho můžu nosit všude sebou a fotit. Fotit vše co potkám. Což zase na druhou stranu taky není úplně ideální, protože komu by se pak chtěla promazávat ten milion a dva fotek, které nejsou úplně špičkové, ale mají přece jen něco do sebe a nechcete je jen tak vyhodit. Ta samotná práce s fotkami, které se mi podaří ulovit, taky zabere nějaký ten čas a já proto nemám...